Učím se být šťastná XI

Svět je nádherně vymyšlen. Existují v něm ženy a muži a má to smysl. Holky, ženské, nesnažme se narušovat rovnováhu světa tím, že se budeme "obouvat do mužských bot" !

Už jsem se ve svém BLOGu zmiňovala:  Jsem ráda, že jsem žena. Jsem ráda, že existují ženy a že existují muži (a jako ve všem - i zde mohou být nějaké šedé zóny, to už prostě do komplexitě světa patří). Hodnotu svého ženství si teprve začínám uvědomovat. Dříve jsem ji jen žila, občas také opomíjela a neuvědomovala si ji.

Moje celoživotní působení v IT světě, v obchodě, managementu, na velkých projektech - to prostředí soustředěné na výsledek, výkon, soutěž, boj - to prostředí mě asi hodně v mém přirozeném ženství limitovalo. Když jsem na začátku devadesátých let začínala, panoval názor, že pokud se má žena prosadit ve světě mužů, musí být stejně agresivní, ctižádostivá, musí mluvit jejich jazykem, chovat se jako oni, být jím rovnocenným partnerem a ještě to dohánět nadměrnou pracovitostí. Jestli se chceš vyrovnat mužům, musíš být lepší než oni - říkalo se. Kolik já potkala za svoji kariéru ženských, kterých se i chlapi báli :-)!

Možná jsem někdy také používala slovník, který chlapi chtěli slyšet, možný jsem se občas bezděčně snažila je napodobit. Když se ale ohlížím zpět, asi jsem někde intuitivně cítila, že to není správná cesta. Cítila jsem, že mohu být neméně prospěšná společenství (ať už je to firma, projekt, obchodní případ), pokud budu sama sebou. Pokud se nebudu snažit být tím čím nejsem. Nesnažila jsem se se svými obchodními protějšky bojovat. Snažila jsem se spolupracovat. Nesnažila jsem se své šéfy ohrožovat, ale doplňovat a pomáhat jim. Nesnažila jsem se dokazovat svým podřízeným můžům, že jsem lepší než oni. Snažila jsem se dávat jim maximálně dávat prostor a využívat jejich snahu a potenciál ku prospěchu projektu, firmy. Paradoxně mne moje klidná, neagresivní, spolehlivá práce vynesla výše, než ostré lokty a tvrdé ambice. Často se mě ptali: Jak jsi mohla být tak úspěšná, pokud o sobě tvrdíš, že nemáš kariérní ambice? Já je ale opravdu neměla a nemám.

Jasně, nedostala jsem se do vrchních vrstev korporátních struktur. To s mým přístupem opravdu nejde dohromady. Nevlastním velkou a zaběhanou firmu. Na to bych asi musela být cílevědomější. Myslím, že to byly I moje 4 děti, které mi nedaly zapomenout na to, co je moje primární role. Byly a jsou kotvou mé ženskosti.

V době největší pracovní angažovanosti a starosti o děti a domácnost jsem musela být nesmírně efektivní. Vše odsýpalo, vše mělo řád. Jinak to nešlo. Měla jsem pocit, že vše musím zvládnout sama. Že nesmím ztrácet čas věcmi, které nejsou podstatné. K těm nepodstatným věcem patřily třeba i kamarádky. Dlouhé roky jsem odmítala chodit jen tak na kafe nebo pokec, protože jsem měla skvělou výmluvu: nemám čas. Dlouhé roky mi ženské sdílení připadalo jako zbytečné a "slepičí".

Nevěděla jsem, o co přicházím. Jak se vzdaluji přirozenosti ženy.

Ženy jsou prostě stvořeny proto, aby sdílely. Jak píše například úžasná paní Clarissa Pinkola Estés, je vědecky dokázáno, že ženy (na rozdíl od mužů) umí vnímat a předávat historickou zkušenost. Umí se učit ze zkušeností starších žen, umí vnímat a nabalovat historickou moudrost. Od dávné historie byly ženy všech generací vždy spolu. Komunikovali spolu, sdílely své pocity. Proto nás to i dnes táhne do holčičí společnosti, na kafíčko, popovídat. Je to přirozené a potřebné. Když jsem na to sama přišla, přehodnotila jsem svoji samostatnost a začala ženskou sounáležitost vyhledávat. Nemění to moji profesionalitu, neubírá mi to na výkonu, ale doplňuje mne to, obohacuje.

Čím jsem starší, tím více vnímám, že bojovat proti přírodě je marné. Ono bojovat vůbec je pro ženy nepřirozené :-). Příroda nám dala instinkty, schopnost přivádět na svět nový život, bez toho, že bychom to uměly rozumem vysvětlit, dává nám schopnosti, které podporují přežití společnosti.

Učím se nebránit se přírodě. Přijímat její moudrost. Vnímat, že jsou věci, které prostě nemůžeme rozumově zpracovat nebo vysvětlit. Náš civilizovaný systém nás žene do výkonu, úspěšnosti, pragmatičnosti, konzumu. Je těžké se tomu bránit. Je těžké vystupovat z tohoto systém, ze společenských klišé. Vyžaduje odvahu vracet se k tomu, co nám "říká matka příroda", co cítíme, že dává smysl.

Jsem tak ráda na té své cestě k ženské moudrosti! Tak ráda se učím od ostatních děvčat a žen. Tak ráda vnímám, že je i můj příběh může někoho inspirovat nebo někam posunout.

Je krásné být ženou. Je krásné být ženou mezi ženami. Je krásné být ženou mezi muži. Je krásné být ženou pro svého muže.